Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Chvála žížalek. Rozhovor s vůní meduňky.
Marie Kohoutová - Fórum S - vydání 6/2008

„Člověk, ať dělá co dělá, nepřekročí svůj stín, vytváří jen sám sebe,“ říká sklářská výtvarnice Ivana Houserová. Vezmu-li ji za slovo a podívám-li se na její plastiky nebo design skla, vidím kultivovanou duchovní bytost, řád a disciplínu, přirozenou radost a optimismus. Její umění není rebelující ani provokující, je angažované ve smyslu hledání krásy a souhlasného přitakání životu. Je prosté všech spekulací avšak plné objevování. Hemžení žížalek, jak důvěrně říká autorskému dekoru na svých objektech, přímo hučí do uší a vibruje ve vaší mysli ještě dlouho potom, co byly zavřeny v ateliéru a nezastavila je ani útěšná vůně meduňkového čaje, protože nám vlezly do hovoru, který měl být rozpravou o duchovních věcech.


 

Marie Kohoutová Moderátor:
Marie Kohoutová
Ivana Houserová Host:
Ivana Houserová

Marie Kohoutová Vaše díla často odkazují ke kultuře a mystice starověkého Egypta – dekorem, tvarem nebo názvem. Tak jako řada výtvarníků před vámi, a zcela jistě i po vás, vlastně dokazujete, že egyptské umění starověku se stále vyvíjí v nových souvislostech mimo vlastní území Egypta a řekněme etnický původ umělce.
Ivana Houserová Vždycky jsme s manželem rádi cestovali a zažívali něco nového a než se nám narodil syn, podnikli jsme na vlastní pěst cestu do Egypta, zajímali jsme se o duchovní věci s ním spojené. Hodně nás ovlivnily esoterické studie Elisabeth Haich, která v nich mimo jiné vzpomíná na minulé životy. Pyramidy, které máte na mysli, nejsou jen monumentální stavby, hrobky, fungovaly jako chrámy a zasvěcovací centra, nebyla to nějaká suchá víra, i když nikdo dneska neví, jak to bylo. Jsou to plně funkční stavby, které se vymykají lidským měřítkům. Vraceli jsme se tam, studovali dekory na zdech chrámů… Hodně nás to oslovilo.
Marie Kohoutová Oslovuje vás tedy především spiritualita a monumentalita architektury?
Ivana Houserová Nevím, spíš to člověk nějak vstřebává a pak ze sebe vydává. Není to tak, že bych přímo vycházela jen z toho, ale určitě např. v nápojovém setu pro Mosera jsem byla egyptskou architekturou přímo inspirována, pyramida se objevuje uvnitř stonku a váže se k ní i oroplastika. Zajímáme se ale o všechny duchovní směry, především o východní filozofii.
Marie Kohoutová To je zvláštní, a nad tím se pozastavují sociologové, že dnešní střední a mladší generaci Čechů oslovují více východní duchovní směry než vlastní domácí křesťanská tradice, která nám je, nebo by měla být, po všech stránkách bližší. Celé to bohatství námětů a dramatických dějů v bibli a bohatý výtvarný repertoár, který se k ní váže, vás nelákají?
Ivana Houserová Tím jsem se také zabývala, např. objekt Aureole vychází z kříže.
Marie Kohoutová Možná je pro umělce skutečně snazší inspirovat se vzdálenými kulturami než tou, která je nám geograficky a časově nejbližší. Právě proto, že to musí být pro ně těžké přesáhnout tak hluboce zakořeněnou křesťanskou symboliku, která působí až prvoplánově, do abstraktních a ryze osobních poloh individuálního uměleckého sdělení…
Ivana Houserová V mých pracích se snažím vyjadřovat pomocí symboliky, symboly mají pro mě hlubší význam a pracuji s nimi tak, aby nebyly prvoplánové ale skryté a aby je každý musel hledat a vycítit, byť by to na něj mělo působit i tak jednoduše, že se to buď líbí nebo nelíbí, to jsou prvotní pocity každého člověka. Dílo se nedá dělat tak, že použijete jen symbol, ten se musí zpracovat a o tom se nedá jen tak mluvit. Když dílo vymýšlím, maluji a promítám si ho v hlavě, pak začnu kreslit a nakonec musím dořešit technické problémy. Někdy to nevyjde a musím dílo opustit. Také těch objektů neudělám tolik. Nemusí to být jen symboly náboženské, křesťanské nebo hudební, spíš symboly pro život. Člověk má z toho všeho na něco chuť – tak jsem udělala Pomeranč. Snažím se dělat věci tak, aby byly hezké, aby divák měl z kontaktu s nimi pozitivní pocity, aby ho ta věc pohladila a aby měl pocit, že ho dílo posílí. V umění je tolik ošklivého, tolik disharmonie! Umění je tu ale podle mě od toho, aby povznášelo, posílilo a naplnilo, aby bylo laskavé a ne aby člověk přišel z výstavy deprimovaný a zdeptaný, aby když si na ni vzpomene, aby se mu udělalo dobře. Brněnský esoterik František Kožíšek píše o tom, že automatická kresba léčí, že jsou věci pravotočivé a levotočivé, pozitivní a negativní, a že ten, kdo je pozitivní, hledá to pozitivní, kdo je negativní, hledá na všem tu zápornou stránku, protože i negace posiluje. Problém je, když se polarity nesejdou. Kéž by mé věci měly ten dobrý náboj…
Marie Kohoutová Vytříbená estetika a jednoduchost geometrických tvarů se nemůže minout účinkem. Vaše geometrie není strohá a chladná, vždy je zjemněna uvolněnou křivkou, ale zároveň jste formu neuvolnila úplně do vysloveně organických tvarů, pořád je pod kontrolou. Pomáhá jednoduchý obrys realizaci a vyznění námětu? Nesvírá ho někdy příliš těsně?
Ivana Houserová Tím, že je jednoduchý, koncentrovaný tvar, je sdělení důraznější, přímější a prostší. Když člověk tvar příliš promýšlí, je pak moc vyumělkovaný, i když na druhou stranu jednoduchý tvar, pokud není dotažen, nemusí být lepší. Vždycky jsem se snažila, abych svůj nápad maximálně zjednodušila, je pak sdělnější a důraznější. I sám kruh je magický, uzavřený tvar. Na takovém principu vytvářím i své návrhy na soubory pro Mosera – jednoduchý tvar, ale obohacený novým nápadem.
Marie Kohoutová Příkladem nadvlády tvaru je design, a to z mnoha důvodů. Výraz nápojového souboru nese jen tvar, který musí být maximálně srozumitelný, a ono „prázdno“ ve sklenici. To prázdno vypadá jako místo pro nápoj, ale ve skutečnosti je to zřejmě jediný svobodný duchovní prostor ponechaný tvůrci. Pokud s „ním“ nepracuje, jsou to všechno jen vnější hrátky. Jak těžké je zakomponovat příběh do designu nápojového nebo stolního setu? Nebo je příběh nežádoucí?
Ivana Houserová Design je a musí být jednoduchý. Uznávám design, který je funkční a přitom hezký, design je od toho, aby sloužil, není v něm místo pro velké schválnosti. Měl by mít hezký tvar a měřítko lidské ruky, aby se příjemně používal, a toho je těžké dosáhnout. Volná tvorba a design se v mé tvorbě určitě ovlivňují a doplňují. Co se týče designu, musí mít nápad, jinak není důvod, proč ho dělat. Např. Fata morgana pracuje s optickými efekty ve stonku, nevyužívám barvu, ale zrcadlení. Je těžké vymyslet nový soubor, ale klíčový pro něj je nový a nosný nápad, kvůli kterému je hezký. Příběh to ale není, příběh tu nese jen nápad a znak. Musíte vědět, co chcete v nápojovém souboru vyjádřit, jinak je to jen o obsahu 2 – 3 dcl. Za nejzdařilejší design nápojového souboru za poslední roky považuji set Casanova od Jana Mareše, jeho poslední soubor, kdyby nic jiného neudělal, tak tohle je fenomenální.
Marie Kohoutová Jakou další kvalitu přináší do plastiky pohyb? Kdy se rozhodnete, že vašemu záměru nestačí statická plastika a stane se z něj kinetický objekt?
Ivana Houserová Vždycky všechny věci, které jsem dělala, pokud to nebyl jehlan, byly kinetické a všechny měly pohyb. Problém byl jen v tom, že se mi z výstav vracely rozbité a tak jsem se pak snažila je zafixovat, je hezké, když se mi kývají doma. Většinou jsou skládané, kinetické a ještě znějící, využívám i tohoto fenoménu, jsou to pak jakési meditativní plastiky – tibetské mísy. Těžištěm pohybu jsou siločáry, které rotují v kruhu. Spirála, jeden ze symbolů, který používám, není z žádného náboženství, symbolicky vyjadřuje život, který někde začíná, někam směřuje až nakonec odchází do světla, kam jednou všichni přijdeme. Dříve jsem dělala na dně objektu hrbolek, pupík, aby se na něm mohl kývat a točit dokola. Dnes nedělám kinetické plastiky ve smyslu kruhu a odlehčené hmoty, v tom ten pohyb není a není ani nosnou myšlenkou. Jedná se mi o to, co se vtělí dovnitř hmoty, pohyb je zde nesen plastickým dekorem „žížal.“
Marie Kohoutová Váš manžel je výrobcem replik nebo i nově navrhovaného skla ve stylu secese a art deco. Jejich přehlídka, kterou tu ve vašem ateliéru vidím, je opravdu velkolepá a vzbuzuje nostalgickou touhu po starých časech, kdy dámy chodily po promenádě se slunečníkem. Na vás to sklo nijak nepůsobí? Nebo už jste si zvykla?
Ivana Houserová Působí na mě jedině tou krásou, na mé plastiky nemají žádný vliv ani v dekoru ani ve tvaru. Secese je harmonická, jsou to hezké předměty, precizní práce, a mají určitou magii tvarů. Ovlivňují mě spíš svou duchovní podstatou, která člověka naplňuje. Ovlivňují mě všechny věci, které vidím a zpracovávám, a najednou se tam objeví něco, co člověk ani neví, kde to chytne, někdy se nestačím divit. Revivaly jsou i nevědomé. Jsou to věci mezi nebem a zemí a také se může stát, že se objeví na opačných koncích světa nezávisle na sobě. Nápady nejsou naše, ale přicházejí Odněkud. Člověk se má proto podle toho chovat a nemyslet si, že je king, protože na tom nemá zas takovou zásluhu.
Marie Kohoutová Na posledním IGS v Novém Boru v r. 2006 jste se blýskla mísami vytvořenými technikou graalu. Byla to jednorázová záležitost nebo ohlašuje novou etapu vaší tvorby?
Ivana Houserová Technika je to krásná, složitá a náročná, byla jsem ráda, že si ji mohu vyzkoušet a zalíbilo se mi to, ale doma se dělat nedá, musí se do fabriky, která umí dělat přejímané věci. Pokud na to sklárna není zařízená, je to neschůdné. Tam se povedlo, že tomu byli nakloněni a dělali s maximálním nasazením, obdivovala jsem nadšení a maximální obětavost těch lidí kolem, bylo to nadstandardní a člověk to musí ocenit. Za tu příležitost děkuji. Jan Mareš na této technice pracoval dlouhá léta, učil ji v Americe, kde měl k dispozici huť, pak také využil možností u Mosera. Sama to ale nemůžu dokázat, vzorování je drahé a výsledek nejistý, je to šíleně náročné. Člověk musí být realista. A stejně – mám ráda exaktní jednoduché věci, rytina je na mě moc upovídaná.
Marie Kohoutová A co žížalky?
Ivana Houserová Na žížalkový dekor jsem přišla v době tvůrčího pobytu v Sars – Poteries, Museé - Atelier du Verre, tam byl ten hlavní impuls, zabývám se jím už 12 let. Už dlouho před tím jsem hledala způsob, jak vytvořit strukturu, kterou by se dala vystihnout dynamika pohybu. Teprve žížalky mi to umožnily. Jimi modeluji reliéf i barvu, vytvářejí kontrast tvaru svou organickou živou strukturou, přispívají k náladě a k tomu, jak plastika na člověka působí. Předměty nejsou tak studené, mají k člověku blíž a nabízejí další způsob, jak strukturou vyjádřit pohyb. Ale člověk, ať dělá co dělá, vytváří jen sám sebe. Bez spekulace. A znovu říkám – umění má být pro radost.
Marie Kohoutová Děkuji za rozhovor.


























Ivana Houserová: Milenci, 2007
45 x 45 x 9 cm
tavené, broušené, leštěné sklo
z katalogu autorky
foto Tomáš Hilger
























Ivana Houserová: Svícen, 1997
průměr 19 cm, v. 14,5 cm
Moser, Karlovy Vary
foto z ateliéru Ivany Houserové, Krásná u Jablonce nad Nisou























Ivana Houserová: Koule pro milence, 1982
průměr 20,5, cm, v. 18,5 cm
dvoudílná plastika z křišťálového skla, broušené leštěné
diplomová práce na VŠUP, ateliér Sklo, ved. St. Libenský























Ivana Houserová: Mísa plná skla/Vesmír, 1993
prům. 33 cm, v. 11 cm



























Ivana Houserová: nápojový soubor Pharaoh - detail, 1996
ručně foukané, broušené křišťálové sklo s oroplastikou
Moser, Karlovy Vary
foto z ateliéru Ivany Houserové, Krásná u Jablonce nad Nisou























Ivana Houserová: Eye, 1992
21 x 34,5 x 32,5 cm

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.