Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Romantika byla možná dřív. Sklo jako prostředek koncentrace Ondřeje Strnadela
Marie Kohoutová - Fórum S - vydání 19/2007

„České sklo je spíš o lidech než místech,“ říká sklářský výtvarník a pedagog Ondřej Strnadel (*1979). Jako u mnoha jiných vedla jeho cesta k svébytnému výtvarnému výrazu přes řemeslo - obyčejné a bez poetických přívlastků. Poesie se jeho věcech dostavila s léty poustevničení na huti a odkrývání vlastních hlubších vrstev. Jeho mísy obklopuje zvláštní ticho - znamení, že duše je někde blízko. Pochází a celý svůj dosavadní mladý život žije ve Valašském Meziříčí, po jiných světech netouží.


 

Marie Kohoutová Moderátor:
Marie Kohoutová
Ondřej Strnadel Host:
Ondřej Strnadel

Marie Kohoutová Jak se stane, že mladý člověk nadobro a navždy propadne kouzlu sklářské píšťaly? Patříte mezi ty, u kterých si ani nedovedu představit, že by mohli dělat něco jiného než foukání skla. Co bylo před tím?
Ondřej Strnadel Táta je sklář, od dětství jsem viděl věci, které přinesl domů, byl to řadový sklářský dělník v krasenské sklárně na výrobu osvětlovacího skla ve Valašském Meziříčí, která už zanikla. Když jsem se rozhodl, že budu sklářem, otec mě od toho spíš odrazoval, klasická sklářina ve fabrice je strašná rasovina, ale já jsem ho neposlechl. Udělal jsem si výuční list, pak maturitu a po vojně mi bývalá paní ředitelka Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí nabídla místo mistra ve školní huti, s radostí jsem přijal, to bylo v roce 2000.
Marie Kohoutová Věříte na to, čemu se říká volání duše?
Ondřej Strnadel Nevím, ale musím říct, že jsem se v tom našel a neměnil bych. Snažím se, aby to fungovalo.
Marie Kohoutová Všechny vaše věci, které jste dosud vystavoval a zahrnul do katalogu, jsou jen a jen mísy. Nejpřirozenější z nich je lidská ruka. Čím vás tento až mystický tvar fascinuje?
Ondřej Strnadel Samotný tvar je jednoduchý, slouží dobře jako dekorativní předmět a dá se použít i v běžném životě. Kromě toho, že foukám, tak také brousím a moje mísy nepřijdou nikomu jinému do ruky. Mě mísa zajímá hlavně tím, jak funguje - je otevřená, do vázy nikdo nevidí, mísa funguje v podhledu i nadhledu, je místem, kde se odehrává děj.
Marie Kohoutová Nepokouší vás třeba volná skleněná plastika?
Ondřej Strnadel Ne. Plastika mi nijak neučarovala, mám raději spíš užité sklo.
Marie Kohoutová Proč jen silnostěnné?
Ondřej Strnadel Tak určitě převažuje. A s broušením tenkostěnné nejde dohromady. Silnostěnné sklo má hloubku, v kombinaci s barvou tvoří průhledy, hlavní podíl tu má broušení, které podpoří optické vlastnosti skla – odrazy, světla a stíny.
Marie Kohoutová Vaše mísy s proměnlivou barevností lastur a temných tónů působí i přes sílu stěny neobyčejně křehce a také jako duchovní prostor. Čím je ona křehkost dosahována?
Ondřej Strnadel Zatavováním barevných střípků až v několika vrstvách, dalším převrstvením a rozfouknutím získají rozestupy a zesvětlí víc, než ty, co byly zatavené později.
Marie Kohoutová Vypadá to až příliš jednoduše. Využíváte nebo navazujete na nějaké staré, dnes už nepoužívané technologie? Experimentujete?
Ondřej Strnadel Jsou to známé techniky, ale používám méně tradiční formy při dofukování nádoby do určitých tvarů, hlavně několikanásobné vrstvení. I když – určitě také experimentuji. To je výhoda školy, která tomu dává prostor.
Marie Kohoutová Formy používáte skutečně neobvyklé – sklářské lžíce a jiné pomůcky a nářadí. Podle čeho tyto formy vybíráte?
Ondřej Strnadel Samotná ta lžíce, kdyby se ořezala rukojeť, tak je to miska o průměru dvacet až třicet centimetrů, evokovala nádobu. Tak mě napadlo do ní foukat nebo ji otisknout do písku. Nic jiného v tom nebylo než okamžitý nápad.
Marie Kohoutová O to právě jde, o ten nápad. Dá se říct, že otiskem vnitřku těchto forem do skla ukážete půvab těchto obyčejných věcí, že je to jejich další život skrze kultivovanou skleněnou nádobu?
Ondřej Strnadel Ano, je.
Marie Kohoutová Jaký je váš ideál krásy skla? Jaké sklo je pro vás krásné a jaké ne – krásné?
Ondřej Strnadel To je těžká otázka, na to neumím odpovědět. Mám averzi k malovanému sklu, ne k tomu staršímu, ale k současnému sklu tohoto století. Malovat na sklo neumím, ale uznávám ho jako každé jiné řemeslo. A taky nemám rád takové to rádoby vybrušování, které vidíme v široké produkci dárkového skla, není problém ho vyrobit, když podstoupíte určitou řadu kroků, ale je problém posunout ho někam dál. To je pro mě „pseudosklo.“ Na opačném konci je design skla. To má myšlenku. Čili říkám ano jednoduchým tvarům, které vycházejí z foukání, tedy z přirozeného způsobu, jakým skleněný předmět vzniká na huti s dotvářením pomocí broušení. Nevěřím geometrii ve skle, tedy ani kombinaci s plochým sklem.
Marie Kohoutová Kdy se řemeslný výrobek stává uměleckým dílem a kdy se umění stane řemeslem ve smyslu pouhé rutiny?
Ondřej Strnadel Není to ve skláři, je to v návrhu. Sklo musí někdo navrhnout, samotný sklář ho udělá podle potřeby designéra, řemeslník s tím už moc nepohne. Řemeslo se degraduje, když se použije forma a přizdobí se pro další použití. Určitě každý zažil takové věci při návštěvě staré huti – dárky, všechny ty labutě atd. - skláři to tak vždycky dělali, že přebírali věci a zkoušeli je posunout dál… Nebezpečí vzniká například při realizaci hodně zdobených váziček, kde jsou přehuštěné zdobící techniky, je jich hodně dohromady a v nesprávné kombinaci barev – to je věc citu skláře. A jak to začne jako sériová výroba, i když je to skvělý nápad… tyto věci se mi ale nelíbí ani v začátku, přijde mi, že jsou moc náročné na výrobu a že nejdou reprodukovat - a je to poznat.
Marie Kohoutová Vaše vlastní práce na huti je místem, kde zkoumáte sklo nebo sám sebe skrze sklo?
Ondřej Strnadel Spíš asi to druhé, ale takhle o tom nepřemýšlím, romantika byla možná dřív. Když jste na huti, jde všechno stranou. Proces práce na huti je rychlý, sklo rychle chladne. Přesto se s ním nesmí zacházet zbrkle, vyžaduje absolutní soustředění, člověk se oprostí od všeho. Sklo je pro mě spíš prostředek koncentrace. Když přijdu na huť, popadnu píšťalu, mám rád tu chvíli, a bez předchozího uvažování improvizuju… To bylo už v době učení, kdy jsem zůstával po vyučování na huti sám. Co jsem udělal, musel jsem vyhodit, chladící zařízení bylo vypnuté, ale co jsem zkoušel, mohl jsem pak naostro v dalším týdnu aplikovat.
Marie Kohoutová Pravidelně se zúčastňujete sympózií tavení skla dřevem v Orlických Horách. Využíváte něco z tam získaných zkušeností?
Ondřej Strnadel Jsou tam skláři zabývající se přímo výrobou replik středověkého skla a používají určité způsoby tvarování, které nejsou běžné pro dnešní sklo. A už jen to samotné kouzlo utavit sklo jako ve středověku, atmosféra a parta lidí, kteří mě vzali mezi sebe a nepovažují mě za běžného turistu, stojí zato tam jezdit. Ale že bych něco z toho používal při své tvorbě - to ne. Spíš při práci se studenty jim mohu ukázat některé postupy, jak vyráběli sklo naši předkové, např. při vytváření repliky kutrolfu.
Marie Kohoutová Učíte už sedm let. Co se vy jako pedagog učíte od svých žáků?
Ondřej Strnadel Určitě mě udržují ve zdravém napětí a pozornosti a člověk musí být neustále připravený. Jsou tam samozřejmě žáci, se kterými člověk bojuje, když je to moc nebaví, ale zase jiní jsou zapálení pro věc a s nimi je radost pracovat. Když člověk vidí výsledek, ví, že to má smysl. Po lidské i umělecké stránce jsem schopen je podpořit v jejich nápadu, i já je provokuju, aby se víc rozvíjeli, i když je kolikrát musím zachraňovat od jejich experimentů. Snažím se, aby se jim i zadání, které dám, lépe chytalo, aby se v jejich skle odrazilo i téma, se kterým se běžně setkávají ve svém životě.
Marie Kohoutová Vaše umělecká práce se vyvíjí mimo oficiální umělecká centra. Jdete si svou cestou bez ohledu na současné proudy, nebo řekněme moderní či módní trendy ve výtvarném umění. Netoužíte být ve středu tohoto dění nebo vám odloučenost vyhovuje?
Ondřej Strnadel Líto mi není ani tak mě jako spíš naší školy, koukají na nás trochu přes prsty, vždycky jsme stáli v pozadí za známějšími sklářskými regiony, i osobně mám ten pocit, ne vždycky, ale setkal jsem se s tím. Nicméně Nobovorsko mám rád. České sklo je spíš o lidech než místech.
Marie Kohoutová Neláká vás jít do světa na zkušenou?
Ondřej Strnadel

Na to jsem dost lenivý – a ani nemám takovou potřebu. Občas zatoužím po dálkách, ale jsem spokojený s prostředím, kde můžu být to, co jsem, a tím mě nic kolem neovlivňuje.

                     * * *

Ondřej Strnadel (*1979)
1993-98 SUPŠ Valašské Meziříčí
od roku 2000 pedagog na SUPŠ sklářská V.M.
2005-07 Univerzita Palackého Olomouc
od 2007 Univerzita Tomáše Bati Zlín

Samostatné výstavy
2006 Sklo, Městská galerie, Karviná

Účast na společných výstavách
1996  SUPŠS, Kamenický Šenov
2001  Zámek Kinských, Valašské Meziříčí
2002  Galerie M + M, Hranice na Moravě
2003  Městská galerie Sevlievo, Bulharsko
2005  Muzeum Fojtství, Kopřivnice
2007  3 Glass, Galerie Beseda, Ostrava
2007  Chráněné uzemí SKLO, Vsetín

Účast na sympoziích
1998  Sklářské sympozium B.A.G., Vsetín
2003 – 2007  Tavení skla dřevem, Deštné v Orlických horách
2004  Sklářská beseda, sklárna Bratří Jílků, Kamenický Šenov
2005  Sklářská beseda, sklárna AJETO, Lindava
2007  Sklářská beseda, sklárna MOSER, Karlovy Vary

Cena: 1. cena města Valašské Meziříčí za realizaci

Zastoupení ve sbírkách
Vidima galerie, Sevlievo, Bulharsko
















Ondřej Strnadel: Miska, 2006
v. 7 cm, prům. 19 cm, foukané sklo
z katalogu k výstavě 3 GLAS, Galerie Beseda v Ostravě
© 2007 Šmíra – Print, s.r.o.

















Ondřej Strnadel: Miska, 2006
v. 9 cm, prům. 20 cm, foukané sklo
z katalogu k výstavě 3 GLAS, Galerie Beseda v Ostravě
© 2007 Šmíra – Print, s.r.o.





















Ondřej Strnadel: Nádoby, 2007
z výstavy chráněné území S.K.L.O., Vsetín, červen-září 2007

 

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.