Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
Sahm ČS
 
Jsme na dobré cestě. Lenka Čermáková o limitech – třeba metrových forem
Marie Kohoutová - Fórum S - vydání 14/2007

V současnosti probíhají dvě výstavy tvůrčí dvojice Lenky a Richarda Čermákových, jedna v Bratislavě v galerii SOFTIP, druhá v budově Praha City Center v Klimentské ulici. Ta představuje jejich práce za posledních pět let a ukazuje na stále zřetelnější posun k monumentální plastice. To všechno, a také mnoho navíc, bylo příležitostí k v následujícímu rozhovoru.


 

Marie Kohoutová Moderátor:
Marie Kohoutová
Lenka Čermáková Host:
Lenka Čermáková

Marie Kohoutová Název vaší poslední výstavy, která probíhá v Praha City Center, je Spektrum. Název vždycky vyjadřuje něco víc a není snadné ho vymyslet, co znamená v tomto případě?
Lenka Čermáková Hledali jsme název, který by vycházel z toho, že výstava představuje naše práce – tavené i foukané objekty - z posledních pěti let. Pro každý objekt je charakteristická barva. Barvě přikládáme značný význam. Nejprve vymyslíme objekt, potom přemýšlíme o barvě. Je to, když si představíte všechny objekty, které na výstavě jsou, skutečně široká škála barev, celé spektrum barev, proto ten název. Ale zároveň by název mohl zahrnovat i spektrum témat, kterými se ve své tvorbě zabýváme. Máte pravdu, že s názvy jsou problémy. Kdybychom měli o názvu přemýšlet do hloubky, třeba bychom se k němu ani nedopátrali. Název Spektrum se nám zdál v první chvíli triviální, ale nakonec jsme usoudili, že zahrnuje podstatu výstavy i ostatní věci, které jsem zmínila.
Marie Kohoutová V katalogu k jiné vaší výstavě se píše, že si od plastik tavených ve formě slibujete skutečnou volnost a svobodu narozdíl od foukaných objektů. Není to trochu protimluv? Foukané věci vycházejí z přirozených vlastností skloviny, bubliny, píšťaly a lidského dechu a byť jsou ohraničeny formou, kterou vymýšlíte vy, zachovávají si ve svém charakteru něco z tohoto přirozeně plynoucího procesu. Proces tavení ve formě je plně kontrolován.
Lenka Čermáková Vycházím ze své situace - já bych totiž objekty foukané do formy neustále zvětšovala, my oba s Richardem máme tendenci ke zvětšování... a když si představíte ty metrové objekty, které na výstavě jsou, sklářskou píšťalu, na ní kila skla a dřinu skláře – já sama formu ani neunesu, pro ženu je to obtížná a fyzicky náročná záležitost - to je limitní situace, dál už to nejde. Ještě štěstí, že máme tak schopného skláře, který dokáže naše věci realizovat. Tavení skla ve formě je technologicky přístupnější. Tím nechci říci, že formy pro tavenou plastiku jsou jednodušší, všechno si děláme sami od návrhu, modelu až po realizaci. Řekla bych ale, že prostor pro moji představu je už vyčerpaný. Tedy - máme představu, kudy dál, ale sahá za limity současných možností. Řešení vidíme v tavení, na kterém už delší dobu s Richardem pracujeme. To ale neznamená, že práci s foukanými objekty opouštím. Je to nádherná práce, obohacující a plná emocí.
Marie Kohoutová Do jaké míry je možné hovořit ve sklářském výtvarnictví, které je tolik omezeno složitým, náročným a zdlouhavým technologickým procesem vzniku díla, o tvůrčí svobodě?
Lenka Čermáková Já si technologická omezení nepřipouštím. Došla jsem k tomu, že technologicky je možná jakákoliv realizace. Jediné omezení, které vidím, je finanční, sklo je drahá záležitost. Teď připravujeme výstavu do Lucemburku, kde zkoušíme přímočarou realizaci pro větší formáty, což splňuje naši představu.
Marie Kohoutová Jste další tvůrčí dvojící českého sklářského umění. Jak vaše vzájemná spolupráce probíhá? Znám další výtvarníky, kteří, i když jsou manželská dvojice, by spolu v žádném případě dělat nemohli. Vy jste ale za ta léta spolu hodně spojeni a zřejmě máte i podobný způsob myšlení a uvažování.
Lenka Čermáková Tak to určitě. Pokud si představíte průběh naší spolupráce od studia na VŠUP dodnes, jinak to ani nejde. My s Richardem, i když děláme každý své věci, tak je stále děláme spolu. Není bod, který by nás rozděloval, máme stejné nebo hodně podobné názory, o všem se radíme, spolu podepisujeme i naše objekty, jsou to naše společná díla. Nemáme žádné konflikty nebo problémy, abychom se na něčem dohodli, každá myšlenka je přínosem pro druhého, cítíme stejně. Ale to není dáno každému, nelze si myslit, že výtvarníci, kteří spolu žijí, mohou spolu i pracovat. My už spolu žijeme a pracujeme více než dvacet let, i naše spolupráce se vyvíjí. Každý z nás si zrealizoval a vyzkoušel to, co sám chtěl, ale i tak jsme si práci vzájemně korigovali, a došli jsme k tomu, že to, co nás bude posouvat dál – i jako jednotlivce – je, že sjednotíme své zkušenosti a dál budeme vystupovat společně. A v poslední době spolupracujeme ještě intenzivněji než dříve, nový pracovní postup – to byla pro nás nová energie.
Marie Kohoutová V čem vaše nová metoda spočívá?
Lenka Čermáková V přímočarosti.
Marie Kohoutová Výtvarné?
Lenka Čermáková Výtvarné i technologické. Ale hlavně výtvarné, technologie je podkategorie, která je s tím ale svázaná a jedna bez druhé se neobejde.
Marie Kohoutová Zmínila jste,že prostor pro vaši představu je už vyčerpaný. Jak tomu mám rozumět?
Lenka Čermáková Když bych dosavadním způsobem zpracování postupovala dál, pro foukané sklo to je limitní – formy musí být konkávní, křivky nesmí zabíhat do protisměru a spousta dalších věcí. Já bych ale chtěla dát dílu jednotný tvar, který zahrnuje celou mou představu, proto se kloníme k technologii tavení. A kromě toho jsme vymysleli jiný způsob zpracování hmoty, než je modelování do hlíny, to nás hodně baví, na tom pracujeme a na tom chceme založit naši současnou i budoucí společnou práci.
Marie Kohoutová Když si člověk prohlédne vaši výstavu, uvidí tam dva světy. Váš svět přírody, přírodních motivů a tvarů, přenesený na baletních špičkách do světa lidského, a svět architektury a města, jaký představují díla vašeho manžela. Co mají architektura a příroda společného? Nebo jsou protikladné?
Lenka Čermáková Architektura a příroda spolu souvisejí. Richardovy objekty, které nesou názvy architektonických prvků, jsou načerpané z reálných situací, velká část výstavy zahrnuje svět reálných architektonických objektů. Pokud dovoluje čas, hodně cestujeme, Palafitos např. – to jsou skutečné domy v Argentině a Chile, domy na kůlech, Dům s výtahem je inspirován pobytem ve světových metropolích… jsou tedy reálné, naše dílo je následné vizuální zpracování těchto zážitků. Jsme velmi pečliví pozorovatelé přírody a uctíváme ji, jak bych to řekla - budeme bojovat za přírodu, ale nevidíme v ní protiklad k architektuře, ta je zrovna tak přirozená jako příroda. Lidé například žijí na vodě, staví si domy na kůlech, aby měli kam zakotvit loď, otázka moderního velkoměsta je otázkou kompozice a začlenění do okolí, stačí si uvědomit a pozorovat věci. Hodně se o tom bavíme, něco nás zaujme, něco v nás zůstane a to použijeme, až když se to v nás zpracuje. Architektura našich objektů představuje transformované vjemy z reálné architektury, to, co nás osloví, je pocit, kompozice a na tom stavíme formu nového objektu.
Marie Kohoutová Co je za formou nebo „nad ní“ – tedy to důležitější, než ona sama. Jak by se lidé měli dívat na vaše díla?
Lenka Čermáková Kromě té velmi jednoduché a přímočaré formy bychom rádi ponechali prostor pro pozorovatele, pro jejich vlastní fantazii. I v jednoduchosti našich objektů je možné ještě budovat další světy. A k tomu kupodivu docházíme i my. Někdy si říkáme: „… kdybychom tady zasáhli a ještě víc zjednodušili, jak by to bylo dál ? Ponecháme na posouzení, přáli bychom si, aby pozorovatelé přemýšleli, aby to nebylo tak, že si objekty prohlédnou a zapomenou… Mělo by je to podněcovat, aby si domýšleli sami.
Marie Kohoutová Jste na vrcholu svých tvůrčích sil, něco se vyčerpalo, ale přišlo i něco nového, hledáte a nalézáte takové technologické postupy, které lépe odpovídají vašim představám. Řekla jste, že oba máte tendence ke zvětšování. Na všech těch dílech, a tím nemyslím jen jejich rozměry, je vidět vzrůstající síla mysli. Třeba vám jednoho dne nebude stačit domeček na kůlech nebo svět kaktusů a tulipánů. Kde se to zastaví?
Lenka Čermáková Já bych byla ráda, aby ta tendence pokračovala. Věřím tomu, že bude, jsme plní energie. V posledním roce, vzhledem k tomu, že Richard má mnoho zkušeností s realizacemi do architektury, jsme začali pracovat na novém způsobu zpracování forem, což nás tak obohatilo, že máme zásobu na dalších sto let, že sami sebe brzdíme. Je to hodně termínová záležitost, jedná se většinou o termíny výstavy, ale už dnes máme naplánované věci na jeden dva roky dopředu, jsou nakreslené a vymyšlené. Jsme na dobré cestě, chtěli bychom se držet této tendence a hledat a zkoušet stále dál. Taky se stane, že se vracíme, opakujeme a přepracováváme, ale i tak je to posun kupředu. Kdybychom měli realizovat vše, co vymýšlíme, sto let by nám nestačilo. Je to dobrý pocit.
Marie Kohoutová Co je v umělecké tvorbě nejdůležitější?
Lenka Čermáková Nebýt komerční.
Marie Kohoutová A to znamená?
Lenka Čermáková Tvořit to, co chcete, a ne to, co si myslíte, že se bude líbit. Znamená to… - zůstat svůj?























Lenka Čermáková, Richard Čermák: Palafitos, 2005
60 x 65 x 15 cm, tavené sklo
z katalogu autorů
foto Gabriel Urbánek





















Lenka Čermáková, Richard Čermák: Modrá stěna, 2007
80 x 45 x 15 cm, tavené sklo
z katalogu autorů
foto Gabriel Urbánek



























Lenka Čermáková: Balerína v červené, 2005
85 x 35 x 35 cm, tavené sklo
z výstavy Spektrum: Lenka Čermáková & Richard Čermák, skleněné objekty
Praha City Center, červen 2007

























Lenka Čermáková: Gotika, 2004
81 x 44 x 30 cm, tavené sklo
z katalogu autorů
foto Gabriel Urbánek
 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.