Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
Sahm ČS
 
Jan Michl: Tak nám prý forma sleduje funkci. Sedm úvah o designu vůbec a o chápání funkcionalismu zvláště. Praha VŠUP 2003. Recenze publikace.

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze vydala v roce 2003 publikaci v Norsku žijícího historika a teoretika Jana Michla (*1946), kterou zařadila do ediční řady mapující historii a současnost designu. Edice vzniká v souvislosti s nově zavedeným magisterským a na něj navazujícím doktorským studiem historie a teorie designu na VŠUP, tedy oborem, který katedry dějin umění vysokých škol prozatím po hříchu zanedbávaly.


 
 

Michlova publikace shrnuje sedm mírně upravených textů uveřejněných v 90. letech v různých časopisech především v angličtině, ale i češtině a norštině. Zásadní texty se zde týkají obecné tématiky funkcionalismu. Již v úvodu knihy autor prezentuje potřebu zviklat mýty o architektuře a designu, jak nám je předkládali teoretici a tvůrci funkcionalismu a posléze v překroucené podobě inženýři utopické socialistické společnosti i budovatelé společnosti západní neboli ideologové a jejich produkty s cílem „změnit svět“.

Jan Michl zdatně manipuluje se zakořeněným pohledem na tzv. funkční dokonalost neboli absolutní dokonalost ve smyslu ukončeného, neměnného díla. Málo co působí tak relativně jako výsledky úsilí (včetně rétorického) po jejím dosažení. Přesto s tímto nebo podobnými termíny výtvarníci a teoretici v průběhu 20. století poměrně často lehkovážně nakládali v touze legitimovat svoje snažení. I ty nejlepší uměle vzniklé předměty a zařízení, dle Michla pouze eliminují „nespočetné nedokonalosti našeho lidského postavení“. Jedná se jen o vynikající „prozatímní a provizorní řešení“. Autor naznačuje scestnost tvrzení funkcionalisté teorie o jednotě funkčních a estetických východisek - přesvědčení, že věc dokonale funkční musí být automaticky bezchybná i po estetické stránce.

Podle Jana Michla (s odkazem na starší literaturu) jde v případě funkcionalismu o pouhou zásadní změnu stylistických pravidel a ne o „radikálně novou metodu designu“ nahrazující dosavadní slohy a styly. „Funkcionalismus - v protikladu k tomu, co se dodnes často tvrdí - nikdy nebyl antiestetickým hnutím, v němž šlo pouze, nebo především, o užitečnost. Funkcionalismus byl naopak, a od začátku, hnutím, v němž měly výtvarné otázky naprostou prioritu.“ Jan Michl v těchto souvislostech také kriticky pracuje s významem hesla „Forma sleduje funkci“. Použil ho ostatně ironicky jako slogan charakterizující funkcionalistické pojetí architektury a designu minulého století i v názvu své knížky. Funkcionalisty obviňuje z arogance, se kterou prosazovali své myšlenky jako jediné správné a z necitlivosti vůči pestrému lidskému vkusu, což v pozdějších dekádách vyústilo ve vnucení „sídlištní kultury“ početným skupinám obyvatelstva. Funkcionalismus chápe jako pouhé formalistické hnutí s fundamentalistickými rysy.

Celou jednu stať Jan Michl věnoval kritice neukotvenosti pojmu funkcionalismus, tedy pojmu, jenž dosavadní definice jednoznačně nevysvětlují. Pozoruhodně rozebral historické vztahy uměleckoprůmyslových škol a uměleckoprůmyslových muzeí a položil otázku, jak by se měly vyvíjet v budoucnosti. Hlavní roli tu hraje reálná dlouhodobá vzájemná krize vztahů zaviněná tzv. bezpříkladnou funkcionalistickou pedagogikou, která se alespoň navenek obešla bez vzorů z minulosti a přestala tedy potřebovat užší poměr s muzejními institucemi, přestože ty byly k podobnému účelu v druhé polovině 19. století zakládány.

Jan Michl se v dalším z textů (Vidět design jako redesign) přiklání k Darwinem inspirovanému evolučnímu výkladu designérské tvorby, který tvrdí, že nevytváříme nic nového, pouze již existující věci přizpůsobujeme daným podmínkám, vylepšujeme je. Ve větší šíři se zabývá rozborem pojmů design a redesign. Poněkud roztříštěné myšlenky v této kapitole by si jistě zasloužily podrobnější rozpracování a vydaly by tak na množství dalších podnětných studií (vztah užitého a volného umění, obchodní hodnota designérova jména, otázka požadavku originality nových návrhů, výuka designu jako individuální činnosti...).

Text Regulace estetické kvality versus soutěž (původně uveřejněný časopisem Umění a řemesla 4/1990) se nás snaží logicky přesvědčit, že: „žádný vkus nelze považovat za dobrý ani špatný sám o sobě“, zejména v prostředí, v němž koexistuje široká škála estetického vnímání. Máme vůbec právo považovat svůj osobní vkus za jediný správný například označováním předmětů za kýč? A opět jsme zde svědky teoretikova vymezování se vůči modernismu.

Závěr publikace tvoří krátké srovnání osudů užitého umění a designu v poměrech socialistického Československa. Zjednodušeně řečeno: designér v průmyslu měl situaci ztíženu praktickou neživotností socialistické velkovýroby a podle Michlova názoru proto vynikali spíše výtvarníci pracující v řemeslných oborech bližších předprůmyslové výrobě: sklářství, knižní grafika atp. A také: „... československé užité umění by v minulém režimu sotva dosáhlo tak neobyčejných výsledků, kdyby na klíčových místech nebyli výtvarníci-členové komunistické strany, tedy té organizace, ..., jež byla jediná s to subvencování ve velkém měřítku poskytovat“. I s tímto jakkoliv odvážným konstatováním se lze přes jeho značně generalizující tón s jistými výhradami ztotožnit.

Sborník Forma sleduje funkci je dobře promyšlenou a argumentovanou polemikou s tradičním pohledem na funkcionalismus a na design vůbec. Zdaleka ne se všemi prezentovanými názory musí čtenář souhlasit. Texty navíc občas působí chtěností kontroverze, což jim ale neubírá na závažnosti. Naopak. Jsou totiž především sebevědomým chlapským gestem, které má schopnost nás přimět vážně se danými otázkami začít zabývat jinak než dříve. Je lákavé se s jeho strůjcem ohnivě přít, snadné překvapeně se k mnohým jeho (někdy až antilevicovým) názorům přiklonit, ale především účelné díky tomuto gestu zapochybovat o zdánlivě pevných klišé a mýtech. Díky za každý takovýto inspirativně provokativní a jasně vyslovený názor!





















Ladislav Sutnar: Soubor na čaj, 1931
foukané technické sklo, kov, dřevo, v. max. 16 cm
pro prodejny Krásná Jizba Družstevní práce
sklárna Kavalier, Sázava
ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze
foto Gabriel Urbánek



























Ludvika Smrčková: Snídaňový soubor, návrh 1930
prototyp 1936, sklárna Rückl Nižbor
ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze
foto Gabriel Urbánek


























Jan Michl: Tak nám prý forma sleduje funkci
Sedm úvah o designu vůbec a o chápání funkcionalismu zvláště
Praha VŠUP, 2003


















Alois Metelák: Nápojový soubor, 1928
foukané sklo, harrachovská sklárna
ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze
foto Gabriel Urbánek

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.