Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
Avanti, nová kolekce Sklárny Heřmanova Huť
 
O velkém kuse pěkného skla a také o cestě, snech a přáních prof. Vladimíra Kopeckého

Vladimír Kopecký, žák profesora Josefa Kaplického, významný sklářský výtvarník, profesor Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze - oslavil 26.listopadu své sedmdesáté narozeniny. Ve své interpretaci skla - jedinečného materiálu uměleckého vyjádření - dospěl do polohy, ve které protíná hmotu skla s jeho iluzivními možnostmi - zrcadlením, optickým zkreslením, vytvářením pitoreskního virtuálního prostoru, který při bližším zkoumání skoro ironicky poukáže na ošidnost lidských smyslů. Cesta, kterou tento umělec prošel od malovaného skla ke hře se skleněnými deskami, je svým způsobem dokumentováním velice dynamické proměny českého sklářského umění v druhé polovině 20. století.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V tvorbě profesora Kopeckého je čitelný pohyb od skla intimního, ke sklu monumentálnímu. Pohyb od skla s pragmaticky jasnou funkcí, ke sklu útočícímu na naši představivost, ke sklu otevírajícímu nám magický svět malého či velkého Gullivera - podle toho do jaké dimenze imaginace skrze sklo vstupujeme.

 

Mgr. Jan Tůma Moderátor:
Mgr. Jan Tůma
Vladimír Kopecký Host:
Vladimír Kopecký

Mgr. Jan Tůma Pane profesore, říká se, že vlastně každý umělec má svého - buď veřejného nebo tajného mistra. Máte také nějakého svého mistra, ke kterému jste vzhlížel třebas ještě jako žáček, nebo studentík ? Mistra, který Vás inspiroval nebo určitým způsobem formoval Váš názor na uměleckou práci?
Vladimír Kopecký No… v takovém pro mě důležitém zlomu to byl Picasso…ale pak jsem na něm samozřejmě také viděl mouchy…Jednou někdo napsal, že nějací mladší francouzští výtvarníci o něm říkali, že je to "takový geniální eklektik"….Ale o tom bych snad ani nediskutoval…Myslím si, že jenom pro to, co udělal pro pochopení a popularizaci moderního umění, by pro mě za mně klidně tím eklektikem mohl být a na jeho roli v historii umění a na jeho významu, by se tím nic nezměnilo….Nápad, téma, myšlenku, která jiné zaměstnávala celý život, tak to on odbyl…promiňte.. slovo odbyl není to přesné slovo, spíš by se dalo říct, že to prožil… a nebo to zpracoval.během několika let.
Mgr. Jan Tůma Kdy jste se ocitl v zajetí skla?
Vladimír Kopecký Já jsem sklo…vlastně já jsem o skle nevěděl vůbec nic, kromě toho, že ze skla jsou lahve na okurky a tak…Ale my jsme - v době, kdy jsem začal přemýšlet, co budu dělat - bydleli v Uhříněvsi… tenkrát to bylo u Prahy…teď už je to vlastně Praha… a já jsem měl představu, že půjdu tady na grafickou školu - ta bývala jak je dnes taneční konzervatoř - nebo na něco takového…a potom, že bych šel na Umprum nebo na Akademii… Ale naši se kvůli bytu - my jsem tu bydleli dost špatně - odstěhovali z Prahy do Děčína, takže jsem musel hledat školu, kde se kreslí, někde v okolí...Objevil jsem nakonec Kamenicko-šenovskou.a tam jsem se dostal ke sklu…
Mgr. Jan Tůma A z toho skla to bylo co, co vás přilákalo ? Bylo to rytecké umění, broušení…co vlastně bylo to, co Vás nakonec chytilo ?
Vladimír Kopecký No tak šel jsem na malované sklo, protože slovu malované jsem rozuměl. Když mi někdo řekl třeba ryté sklo, tak jsem skutečně nevěděl, co to je…Jak říkám…to, co je sklo, jsem vlastně objevil až tam….Jaký je to fenomén, jaký je to materiál…jaké má možnosti….Takže odpověď na Vaši otázku zní: Bylo to malované sklo.
Mgr. Jan Tůma Vy mi tady vlastně demonstrujete obvyklý český vztah ke sklu a jeho velice pozvolnou proměnu během dvacátého století. Protože sklo většinou vnímáme tak, jak jste ho vnímal Vy, jako užitné sklo, tedy obalový materiál, sklenice, sklo do oken, aby na nás moc natáhlo a nebo jako sklo v architektuře…skleněné obklady fasád, skleněné tvárnice a co já vím, co ještě…Umělecké sklo, které Vás konec konců proslavilo a s Vámi také další Mistry - tedy toto umělecké sklo, i když je kolem nás už pěknou řádku let - pořád ještě vnímáme poněkud okrajově. A nebo jako něco, co ve vší parádě přišlo odjinud…třeba z Ameriky.
Vladimír Kopecký Nevím, co bych vám na to řekl…Prostě nějak jsem se ocitl v řadě těch lidí, kteří se pokoušeli sklu dát ještě jiný smysl.
Mgr. Jan Tůma To je ovšem už pěkná řada lidí a s krásnými kousky skla na kontě…
Vladimír Kopecký No jo, je…
Mgr. Jan Tůma Asi před každou generací sklářů nebo sklářských výtvarníků nebo lidí, kteří nějakým způsobem začali existovat se sklem, bylo a je položeno nějaké téma, protože doba se vyvíjela velice chaoticky…odezněla moderna, přišel poválečný svět s politickými traumaty…realismus s různými přívlastky byl postaven proti ostatním způsobům umělecké interpretace světa, přišla postmoderní doba… co asi je to sklářské téma teď ?
Vladimír Kopecký To je strašně těžká otázka….Vy jste vlastně ty proměny skla pojmenoval za mně…sklo procházelo přesně tím, čím procházela společnost…Když my jsme se dostali ke sklu, tak jsme si velice přáli, aby sklo dostalo punc, který má vlastně volné umění, aby se vymanilo z toho sevření užitné funkce….To byla přece celá generace lidí, ať to byl Roubíček, Libenský, já a další a další…skutečně celá generace, která pojetí skla posunula dál…A dřív než Amerika, na Západě to pochopitelně nechtějí slyšet, říkají, že oni přišli s ateliérovým sklem. To je samozřejmě nesmysl, ateliérové sklo najdete v Čechách dřív, než v USA, je to tak…Teď vyšla v Gallery krásná knížka České sklo od Sylvy Petrové, která to dokladuje mimo jakoukoliv pochybnost. Objevit sklo pro volnou tvorbu, to bylo to naše hlavní téma a myslím, že jsme se je pokusili řešit způsobem, který je zajímavý i s odstupem času. Pravdou je, že někdy jsem měl pocit, že jsme se dobrali takové té akademické dokonalosti, preciznosti, že na Západě se tu a tam objevil výtvarník, který byl uvolněnější, svobodnější v interpretaci materiálu, kterého sklo nesvazovalo…Já jsem si v té době našel téma "ošklivého skla", tedy skla interpretovaného bez respektu k jeho nejvlastnějším kvalitám, k jeho dispozici být krásné…a tak mě také zaznamenalo České sklo, jako divocha ve sklářském umění, i když umím víc…Pokusil jsem se o jakési geometrické řazení tabulového skla, které přináší divákovi nový prostor, respektive iluzi nového prostoru…to velké sklářské téma je skutečně moc těžká otázka…každý si ji musí řešit sám…Teď do toho vstoupila řada absolventů školy, zajímavých mladých výtvarníků...co je jejich tématem…respektive - co je jejich tématem číslo jedna - je velice obtížné definovat.
Mgr. Jan Tůma Geometrické řazení tabulí skla…není v tom kontext instalací, které tak silně zasáhly do výtvarného umění posledních desetiletí ?
Vladimír Kopecký Je to…vlastně je to instalace...i když… já jsem to ještě držel v rámci bloku jednoho…je to takové divné sochařství…je to vlastně složeno z jednotlivých segmentů, které jsou ploché a teprve až se zařadí za sebe, tak začínají fungovat, vytvářejí iluzi prostoru…Ale je to švindl, protože jsem se třeba díval do té mé věci, měl jsem pocit obrovské perspektivy, obrovsky hlubokého prostoru, ale ve skutečnosti je to jenom pár centimetrů materiálu…je to vlastně malířská iluze, přestože to má třetí rozměr, přestože je to realizováno do prostoru…
Mgr. Jan Tůma Vlastně to používá těch základních možností skla, nabízet průhledy, obrážet, opticky zkreslovat…
Vladimír Kopecký Ano, ano…říkáte to přesně..
Mgr. Jan Tůma Když jste se, pane profesore, smířil s tím sklem a dobral jste se od malovaného skla až k té podobě skla, jak jste je v posledních letech interpretoval, zůstalo pro Vás sklo pokušením, nebo bylo jenom takovým tím racionálním tématem, které člověk nějakým způsobem řeší ?
Vladimír Kopecký Vždycky pokušením…prostě chtěl jsem se něčeho dobrat, vyjádřit možná sám sebe způsobem, který se mi zdál závažným…
Mgr. Jan Tůma Ale hrál jste si při tom.
Vladimír Kopecký No tak…když jsem překonal ty první pocity bezradnosti, že nevím, co s tím…tak potom už se to - v určité chvíli - stalo zábavou.
Mgr. Jan Tůma Asi není třeba diskutovat o tom, že vysoká úroveň odborného a vysokého uměleckého školství a jeho dostatečná materiální podpora je podmínkou pro to, aby české sklo, volná sklářská tvorba, si zachovala tu pozici v Evropě i ve světě…jaké problémy má vysoké umělecké školství v tuto chvíli ?
Vladimír Kopecký Třeba v tom, že nemá stejné materiální zázemí, jako školství odborné. Pracujeme v chudobě, tedy v podmínkách, které neodpovídají tomu, co by ten obor potřeboval. Třeba dílny v Novém Boru nebo v Železném Brodě jsou vybaveny daleko lépe, než dílny u nás.
Mgr. Jan Tůma Je to tím, že sklářské provozy, sklářská výroba, vnímají střední odborné školství bezprostředně, tedy v souvislosti se svou budoucí prosperitou, kdežto vysoké školy jsou spíš jenom o umění a to management sklářských firem příliš nezajímá ?
Vladimír Kopecký Nevím…Možná, že pan ministr školství potřeby středních odborných škol vnímá jinak, než potřeby vysokých škol…Ale třeba tam proudí finanční prostředky jiným způsobem…Ale je to i tím, že v minulosti byl větší tvůrčí prostor pro sklářské realizace v architektuře. Dokonce investiční záměr s určitým podílem umění - procentuálně vyjádřeným v rozpočtu stavby - musel počítat, protože to byla direktiva.
Mgr. Jan Tůma Přesto si myslím, že by soudobá architektura zcela logicky měla reflektovat volnou sklářskou tvorbu mnohem silněji, než architektura v předchozích letech ? Je to přece prvek, který patří k moderní architektuře, patří k veřejnému prostoru ? !
Vladimír Kopecký Už v roce 1984 jsme byli ve Francii, tam bylo jakési kolokvium na téma Sklo a architektura a přijeli tam také renomovaní pařížští architekti. My jsme tam promítali své věci a byla tam velice široká debata o volné tvorbě, architektonickém kontextu, atd. a ti renomovaní architekti přišli s názorem, že vlastně do své architektury už žádné další umění nepotřebují, protože jejich architektonická tvorba je už sama o sobě uměním. No, tak taková je dnešní situace…oni to nechtějí…a pokud potřebují nějaké sklo, sami si to nakreslí, ve fabrice jim to udělají a hotovo.
Mgr. Jan Tůma Přesto, když se člověk podívá na realizace, které do moderního interiéru vznikly u nás nebo v zahraničí, tak musí objektivně připustit, že to sklo do interiéru vnáší něco, co tam čistá architektura vložit nemůže ? !
Vladimír Kopecký U profesora Kaplického jsme byli učeni, že by pokaždé měla nastat symbióza našeho díla s architekturou…já jsem dělal několik věcí do Holandska, do pojišťovny Zwolsche Algemeene v Niuewegein, a přišel za mnou ředitel pojišťovny a architekt, který tu stavbu projektoval a řekli mi: "No víte, my jsme ten barák stejně stavěli pro Vás, pro to Vaše sklo. Protože tady došlo k ideální symbióze našeho záměru, naší architektury s Vaším uměním"…Což ovšem nutně neznamená, že by vazby volné tvorby a architektury bylo potřeba vnímat jenom tímto způsobem, jako absolutní souvislosti, vůbec ne…Dokonce si čím dál víc myslím, že je řada děl, u kterých to neplatí. Vyzařují sami o sobě takou sílu, že žádnou symbiózu nepotřebují.
Mgr. Jan Tůma Pane profesore, každý tvůrčí člověk si s sebou nese nějaký sen, nějaké téma, nějaké ještě nehotové dílo…
Vladimír Kopecký Já už tuším, na co se mě chcete zeptat…O snech se přece nemluví…

Mgr. Jan Tůma Protože by se nemusely vyplnit…
Vladimír Kopecký

To také…Když jsem začal se sklem, hledal jsem ty nejmenší formáty a teprve mnohem později jsem přišel na to, že vlastně mám docela rád formáty velké, nebo přesněji řečeno, že už nemám strach ani ze skutečně velkého formátu…Možná bych si přál najít architekta, který dělá krásnou stavbu a chce do ní velký kus pěkného skla….

Profesor Vladimír Kopecký / 1931 Svojanov /, sklářský výtvarník, žák Josefa Kaplického, v současné době vedoucí ateliéru sklářské tvorby na VŠUP v Praze. Získal řadu prestižních ocenění: Zlatá medaile na EXPO 58 v Bruselu, The Bridgestone Museum Prize - Glass 84 v Japonsku v Tokiu. Řada významných realizací v architektuře u nás i v zahraničí. V poslední době např. dům Leonarda Dobbse, Long Island, New York, USA, radnice v Toyamě v Japonsku, Centrum technologie v Coburgu, Německo, a další. Sklářská tvorba profesora Kopeckého je zastoupena v mnoha našich galeriích, ale i v zahraničí, např. ve Skotsku, USA,. Japonsku, Německu, Švýcarsku, Francii atd.

 

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.