Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Je to něco uvnitř, co někam běží, spěchá, letí - vzrušující obřad Mariana Volrába při vydávání sebe sama
Dominik Hrodek - Fórum S - vydání 4/2005

"Možná raději maluju než dělám sklo," říká s úsměvem akademický malíř Marian Volráb (1961). Studoval na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (1978 - 1982) a na VŠUP u prof. S. Libenského a J. Svobody (1982 - 1988). Věnuje se volné tvorbě malovaného a reliéfně rytého přejímaného skla. V současné době je odborným asistentem ateliéru skla prof. V. Kopeckého na VŠUP.


 

Dominik Hrodek Moderátor:
Dominik Hrodek
Marián Volráb Host:
Marian Volráb

Dominik Hrodek Působíte jako pedagog sklářského ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je čas těsně po klauzurách, jak jste s nimi spokojen?
Marian Volráb Možná spokojenější než kdykoli v minulosti. Víte, v našem ateliéru převládá volnější design a hlavně volná tvorba jako obrazy, plastiky a kresba dle modelu. Kresba byla tentokrát zřejmě dominantní, monumentální. Tři lidé - tři názory, tři individuality. V tom je rozdíl studentů prof. Kopeckého a prof. Libenského.
Dominik Hrodek Vy sám jste byl studentem profesora Libenského. V čem byl základní rozdíl?
Marian Volráb Profesor Libenský měl pevná neměnná pravidla, která jsme museli coby studenti respektovat. Témata se roky neměnila. Dal tvary, měl přesný harmonogram klauzur pro každý ročník. Prošli jsme usilovnou průpravou kresby do třetího ročníku a malby ve čtvrtém a pátém ročníku. Profesor Kopecký dává lidem volnost, i když je to možná zdání. Co dílo, to jiný rukopis. Některá věc pak třeba i neobstojí, ale jiná uchvátí. Jen si myslím, že dříve byli studenti možná pracovitější, ale především pokornější.
Dominik Hrodek Jací jsou tedy dnes?
Marian Volráb Možná je dnešní svět přetechnizovaný. Doba je existenčně nejistá, to je zřejmě pro současného studenta svazující. Čas jim odebírají různé brigády, kterými si musejí přivydělávat na živobytí. Jakoby vymizel ten klasický typ umělce - bohéma.
Dominik Hrodek Jak jste se vlastně vy sám dostal ke sklu?
Marian Volráb Ke sklu jsem se dostal na učilišti v Poděbradech. Po roce jsem odešel na SUPŠS v Kamenickém Šenově na obor rytí skla, posléze na VŠUP v Praze do ateliéru prof. Libenského. Ale hlavně díky rodičům. Oba rodiče studovali střední sklářskou školu, otec i na UMPRUM v ateliéru skla u prof. Kaplického. Jako kluk jsem ale přesto chtěl dělat něco se dřevem - chtěl jsem tvořit ze dřeva, sklo mi nic neříkalo... Pořád se snažím k tomu dřevu přiblížit, ale nedaří se. Možná, že právě ta nečirost a asi nekřehkost, na kterou jsem si zvykl u skla, je pro mne překážkou. Na druhou stranu je pravda, že právě typické vlastnosti skla záměrně potlačuji a ukrývám. Myslím, že věc v sobě pak má jakési tajemství.
Dominik Hrodek Kdo vás nejvíce ovlivnil?
Marian Volráb Člověk, kterého si považuji nejvíce ze všech lidí uměleckého světa, byl můj otec, malíř Rudolf Volráb. Ale víc neřeknu. Chci ale vzpomenout člověka, kterého si vážím nejvíce ze všech pedagogů - Josefa Kochrdu. V Šenově vedl obor rytí skla. Dělal pro nás studenty víc, než měl. Pamatuji se na jeho kresby uhlem, sochařsky koncipované, monumentální. Takové kresby jsem v životě neviděl. Vozil nás studenty, byli jsme čtyři, po krajině, někde - třeba u zajímavého stromu - nás vysadil i s kreslícím prknem a zase se pro nás vrátil. Někdy zanechal i láhev pro uvolnění ruky... Na sebe ale čas neměl.
Dominik Hrodek Vím o vás, že i vy rád malujete a kreslíte, dokonce jste kresbami zastoupen v Národní galerii.
Marian Volráb Ano, dokonce bych řekl, že radši maluju než dělám sklo. Je pro mne tou nejkrásnější lidskou činností, ale také nejtěžší. Úžasný vzrušující obřad vydávání sebe sama. Abych ale mohl malovat, musím si vytvořit naprosto klidové prostředí pro soustředění, duševní pohodu. Musím odhodit jakékoliv starosti a povinnosti. Obraz musí zrát a všechno zraje jen tehdy, když svítí slunce.
Dominik Hrodek Dá se říct, že jste při práci fascinován materiálem jako dřevo, papír, sklo…?
Marian Volráb Odjakživa mě fascinoval papír. Rád jsem se ho dotýkal. Barvy měly zase navíc charakteristickou vůni.
Dominik Hrodek A sklo?
Marian Volráb Sklo mám rád a myslím, že jsem ho pochopil, že vím, jak s ním jednat a co od něj můžu čekat. Někdy se příliš blýská a třpytí - až moc. Je ale možné ho měnit, přetvořit, osekat... Ono se brání, praská, zraňuje mě - někdy se strašně naštvu.
Dominik Hrodek Existuje téma, které spojuje vaši tvorbu?
Marian Volráb Člověk. Myslím, že v mojí tvorbě nikdy nechybí, ať je to jeho konkrétní tvar nebo jeho otisk a prostředí, které ho obklopuje a působí na něj. Člověka stavím do určité psychické polohy. Důležité jsou osobní prožitky. Myslím, že bez nich by umělec nebyl schopen výtvarného projevu.
Dominik Hrodek Jste impulzivním umělcem? Působíte na mne klidným dojmem na rozdíl od vašeho díla.
Marian Volráb Navenek nejsem asi impulzivní, i když manželka je jiného názoru, pouze v díle. Je to něco uvnitř, co někam běží, spěchá, letí... Jakýsi tok něčeho dynamického, co je zastaveno někde v klidu, tvaru, či horizontu mojí skleněné desky. Obrysy mých reliéfů jsou tvarem statické, ale to, co se v nich děje, je dynamické... Když má věc statický tvar, snese dynamický náboj, může mít pohyb, který ho narušuje.
Dominik Hrodek Ono dynamické narušování harmonie často vyjadřujete rytím do skla jako do čistého materiálu, je to pravda?
Marian Volráb Jistě, je to podobné, jako když vezmete prázdné našepsované plátno a začnete s ním něco dělat. Používám techniku rytí často. A opět je to vlastně ve své podstatě malba. Rytí je mechanické narušování povrchu skla brusným nástrojem, tedy kotoučem. Klasická rytina je tvořená malými kolečky a většinou si pod pojmem rytí představíme drobné jemné práce. Já ale tvořím velkými hrubými karborundovými kotouči. Našel jsem způsob, jak intenzitou tlaku na sklo nebo množstvím vody a jinak můžu ovlivnit charakter stopy kotouče. Někteří skláři pracují tak, že svou představu navrhnou, nakreslí a realizaci nechají na řemeslnících. Mé představy ale mnohdy nabývají konkrétních tvarů až přímo pod kotoučem. Někdy se sklo zachová naprosto nečekaně a původní záměr se musí změnit; vše je velká improvizace. Všechny moje věci mají můj vlastní rukopis. A také všechna díla od začátku do konce vznikají pod mýma rukama. Jinak si to ani nedovedu představit.
Dominik Hrodek Čím se v současné době vyznačuje vaše práce a jaký je posun oproti dřívějšku?
Marian Volráb Na diplomku jsem dělal také volné objekty. Byly to rotační foukané tvary barevně vrstvené. Barvy jsem postupně odbrušoval, chtěl jsem tím docílit malířského dojmu. Myslím, že se mi podařilo, byť ne štětcem, ale kotoučem, jakousi malbu vytvořit. Tenhle problém jsem zatím neopustil, rozvíjím ho - vlastně zjednodušuji. Poslední tři roky jsem ale začal tvořit tavené a lehané objekty základních tvarů jako čtverec, obdélník, rám. Uvnitř toho figura - uvězněná, stísněná, přemožená. Tavené sklo ještě ryji, vlastně brousím, ale nekultivuji a neleštím jeho povrch. Naopak.
Dominik Hrodek Kde Marian Volráb tvoří nejraději?
Marian Volráb V létě mohu brousit ve svém ateliéru ve Volenicích. To je vesnička na Příbramsku blízko brdských lesů. Pochází odtud má rodina, vyrůstal jsem tam. Jsou to nádherné zdravé lesy plné hub - prof. Libenský kdysi stále sliboval, že na ně přijede, ale nikdy se k tomu nedostal. Tohle místo je pro mou práci nejlepší, mám tam pohodu, klid a skvěle se tam uvolním. Z brusírny vyjdu na zahradu vypít si kafe mezi ovocem a kytkama a pak zas pracuji. Občas mi do ateliéru vlítnou děti nebo strýc, který jen projde do sklepa pro pivo. Tam se někdy tvoří od časného rána do noci. Ve škole mi chybí soustředění, ale i to se musí vůlí překonat. Škola mě svým způsobem svazuje, ale bez ní by spousta věcí nevznikla.
Dominik Hrodek Myslel jste někdy na tvorbu designu nebo jste zarytě „volný umělec“?
Marian Volráb Dříve jsem se mu věnoval, ale teď není příležitost. Musela by být nějaká pracovní zakázka, ale těch je málo, stejně jako ubývajících a zanikajících skláren. Designem jsme se zabývali ve škole: vytvářeli jsme nápojové sklo, čisté užitkové tvary, někdy ryté i malované. Z toho vzešla například moje diplomka. Před deseti lety jsem se svým kamarádem Honzou Kořínkem vytvořil jednoduché hranované tvary váz. Byl to určitý exkluzivní design vhodný pro malé série. Některé vzorky nám ještě dodnes zůstaly - možná, že jednou zbohatneme... Asi ne.
Dominik Hrodek Co v současné době připravujete?
Marian Volráb Koncem března zahájím svou výstavu v Londýně. Vyzval mě k ní galerista Zafar Iqbal ze Studio Glass Gallery. Název ještě nevím, zřejmě něco kolem rytiny. Právě takovéto akce mě donutí soustředit se na práci. Ale to je asi normální pro každého. V té době mě doma zbavují různých povinností a já mohu tvořit - jedna z příjemných stránek práce na výstavě.























Marian Volráb: V prostoru IV, 2001
50 x 68 cm


























Marian Volráb: Znamení, 2001
32 x 23 cm





















Marian Volráb: Bez názvu, 2003
14 x 50 x 50 cm




















Marian Volráb: V prostoru I, 2002
8 x 52 x 52 cm
 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.