Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Sklo je žhavý živel - rozhovor s Janem Exnarem
Jaroslav Doleček - Fórum S - vydání 17/2004

V katalogu k současné výstavě výtvarné skupiny Rubikon, která probíhá do 18. května v Galerii Václava Špály na Národní třídě v Praze, je v části věnované Janu Exnarovi otištěna tato jeho následující výpověď: Pokud pracujete se sklem, jako médiem nekonečna a modelem podstaty prostoru, dojdete nutně k tomu, že prostor může prasknout a potom zrcadlit sám sebe. Je dobré to vědět, ale není důvod k panice, jen k mírné skepsi a reflexi, které jsou potřebné k životu.


 












Jaroslav Doleček Moderátor:
Jaroslav Doleček
Jan Exnar Host:
Jan Exnar

Jaroslav Doleček Víte, že vědci nedávno zjistili, že je vesmír konečný a má tvar trychtýře? Co tomu říkáte?
Jan Exnar O tom bychom mohli debatovat hodně dlouho. Sklo je podle mne obrazem toho, že vesmír není nekonečný. Chápu ho jako model prostoru... nebo - chcete-li - vesmíru. Sklo je vlastně tekutina, která se nám za určitých podmínek jeví jako pevná hmota. Ale nemá potřebné fyzikální vlastnosti jako pevná hmota – například odpovídající krystalickou mřížku. Můžeme ho roztavit a vrátit zpět do jeho přirozené tekuté podoby. Stejně tak lze roztavit prostor. Tahle čtyřrozměrnost skla mne fascinuje. Anebo může sklo prasknout. I vesmír může prasknout a rozdělit se na dvě části, které se od sebe nevzdálí.

Jaroslav Doleček Myslím, že inspirací pro vaše skleněné objekty i obrazy je nejen prostor, ale také vnitřní stavy. Je mezi nimi souvislost?
Jan Exnar Velice úzká. Možná to na první pohled vypadá, že si vybírám poněkud neblahé stavy duše... melancholii, skepsi..., ale já to tak nevidím. Vždyť skepse je vlastně osvobozující. Dovoluje nám připustit, že něco nelze. A melancholie? To není nutně beznaděj. Je to jímavý stav a pro mne i vyrovnanost.
Jaroslav Doleček Mezi vašimi obrazy a skleněnými plastikami je patrný velmi intenzivní vztah. Vznikají kontinuálně?
Jan Exnar Ne. Není to tak, že bych nejprve namaloval to, co později vytvořím ze skla. Ta práce se prolíná a vlastně kombinuje. Je to ale velmi individuální. Některá myšlenka například nevyžaduje trojrozměrné vyjádření ve skle, stačí jí plocha obrazu.
Jaroslav Doleček Jaký máte vztah k barvám, v případě práce se sklem?
Jan Exnar Barva pro mne není až tak důležitá, i když s ní samozřejmě pracuji. Je to jakási pozice ve spektru. Nejradši mám ale křišťál. Barva totiž konkretizuje. Odkazuje svou polohou ve spektru k charakteristikám jako teplá, studená, rychlá, pomalá. Zajímavé je pro mne třeba sklo s příměsí uranu. Takový materiál mění barvu podle úhlu pohledu, intenzity světla, denní doby a tak dále. Tato barevnost není zakotvena ve spektru. Kdysi jsem maloval jakési obrazy s teplotou. Používal jsem barvy, které jako sklář důvěrně znám z tavicí pece. Víte, po těch letech zkušeností už poznáte i pohledem - podle barvy, jaká je v peci teplota, jestli je tam 700 stupňů, nebo méně. Spletu se tak maximálně o 50 stupňů.
Jaroslav Doleček Co láká dnešního výtvarníka sdružovat se ve skupině? Asi to nebude kvůli společným manifestům... Co vám to přináší?
Jan Exnar Tím prvním důvodem je asi naše kamarádství. Zkrátka si rozumíme. A také nás drží pohromadě náš nejmladší člen - Ivo Křen, jakýsi teoretik Rubikonu. Má to ale samozřejmě i ryze praktické důvody. Výstavy jsou pro jednoho umělce poměrně náročná záležitost. Sám bych si rozhodně nemohl dovolit vystavovat tak často doma i v zahraniční. A krom toho máme ještě společné to, že všichni děláme ateliérové sklo a obrazy.
Jaroslav Doleček Troufl byste si odhadnout, jakým směrem se bude ateliérové sklo dále ubírat?

Jan Exnar To by bylo velmi odvážné. Ale souvisí to úzce s otázkou, jaká budoucnost čeká celé výtvarné umění. Myslím, že bude nutné, aby se poněkud vydělilo. Dnes je za výtvarné umění považována celá škála různých aktivit a výtvorů. Co je například instalace? Patří performance do galerií? Mám rád performance, jsem jejich návštěvníkem, ale myslím, že by se neměly směšovat se sférou výtvarného nebo jiného umění. My jsme ze všech vernisáží Rubikonu vypustili jakoukoli hudbu. Na výstavě má být člověk v kontaktu s výtvarným uměním, ne s hudbou. Samozřejmě, že umělci budou vždy vyhledávat vztahy a vzájemné inspirace. Je to dobře pochopitelné třeba na plastice jako inspiraci pro tanečníka. Obě umění jsou ale přesto jasně vymezena. Také musíme samozřejmě počítat s vývojem technologií - teď hovořím i o ateliérovém skle. Jsem ale přesvědčen, že sklo zůstane poctivým dílem. Nelze ho zkrátka digitalizovat. Funguje u něj to kouzelné spojení mozek - ruka. Nepotřebuje ono prodloužení na vzorec mozek - ruka - počítač.
Jaroslav Doleček Na řadu lidí působí sklo - a zejména vaše oblíbené, čiré – jako symbol čistoty. Mnohdy zafunguje i asociace sklo - led - voda. Cítíte to podobně?
Jan Exnar Paralelu skla a vody nevnímám. Sklo je pro mne žhavý živel.


















 

Jan Exnar: Dva body v prostoru, 1999
tavené broušené sklo
98 x 14 x 50 cm


























Jan Exnar: Reflexe, 2004
tavené broušené sklo
48 x 28 x 41 cm


 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.