Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Jan Novotný: Přemýšlím o skle jako sklář a jako malíř
Milan Hlaveš - Fórum S - vydání 6/2004

Jan Novotný je sklářským výtvarníkem, který výrazným způsobem zasáhl do tvorby malovaného skla. Od 60. let expresivním malířským způsobem pojednává tvary skleněných nádob nebo vitraje. Zatím naposledy své práce představil vloni na autorské výstavě v Galerii Vlastimila Rady v Železném Brodě. Pana profesora poměrně dobře znám, neboť mne po dobu jednoho roku v druhé polovině 80. let učil kreslení na sklářské škole v Železném Brodě. Byl jsem paličatý student a jak to už někdy bývá, teprve o několik let později jsem si začal uvědomovat, že se nám náš pedagog tehdy snažil upřímně předat vše nejlepší, co sám uměl. Nejen proto jsem ho již poněkolikáté s potěšením navštívil v jeho domě na Malé Skále. V romantickém prostředí, ve kterém žije se svým mladším synem Petrem, jsem se ho tentokrát ptal na některé okolnosti jeho kariéry.


 















Milan Hlaveš Moderátor:
Milan Hlaveš
Jan Novotný Host:
Jan Novotný

Milan Hlaveš Studoval jste u pana profesora Kaplického a vždy o něm velice hezky mluvíte.
Jan Novotný Myslím, že je to hlavně proto, že jsem přišel do takového prostředí, jaké jsem v životě snad ani nemohl čekat. Já jsem byl totiž chlapec z vesnice, který prošel okupací a válkou, kdy jsem musel dělat věci, které mne nebavily. Otce poslali do továrny na výrobu zbraní, sestry byly všechny pryč a já měl v té době ještě nezletilého bratra. Pak jsem se konečně dostal k malování do rapotínských skláren, kde se mohl rozšiřovat můj obzor v malování a byli tam lidé, kterých jsem si pro jejich schopnosti velice vážil. Jako nějaký pan Kopp, který měl za ženu Němku. Byl velká osobnost, ve sklárně dělal mistra. Přišli jsme tam ze střední Moravy, byli jsme noví a všechen náš stud z neznámého kraje, který byl silně německý, dovedl vrozenou inteligencí natolik korigovat, že se nám tam dařilo velmi dobře.
Milan Hlaveš Vy jste ale nechodil předtím do učení, že?
Jan Novotný Jelikož jsem měl vypěstovaný vztah k práci, což by každý člověk měl v mládí mít, tak, ačkoliv jsem nebyl vyučený, dostával jsem ve sklárně práci jako lidé vyučení nebo déle zapracovaní. Chodil tam člověk, jehož jméno si už nepamatuji, který, když viděl můj zájem, nechával mi malovat jeho věci jako vzorky. On to dělal v obyčejných barvách a já je poté prováděl sklářsky. Byla to radostná věc, kterou jsem si potom tři roky při studiu na odborné škole v Kamenickém Šenově ještě zvětšoval.
Milan Hlaveš Potom jste udělal přijímací zkoušky na VŠUP?
Jan Novotný Přijal mne profesor Kaplický, o němž můžu říct jen to nejlepší. Byl člověkem, kterého jsme si všichni vážili. Měl jsem ještě takové ohromné štěstí, že na škole byl kolektiv výtvarně na výši. Sice jsem tam již nezastihl Jiřího Johna, ale v ateliéru byly uchovány jeho věci, které jsem viděl jako příklad. Aspiranturu tam tehdy dělala Adriena Šimotová. V ateliéru byli velice schopní studenti Vladimír Kopecký, Rudolf Volráb nebo Janula. Prostě se to na škole v té době tak urodilo, že jsme tam zažili směsici starších lidí, kteří dávali nám mladším příklad. A hlavně se mi líbil vztah těchto lidí k pedagogovi. Celé prostředí a váženost pedagoga, obdiv k jeho schopnostem: byl grafikem, malířem, sochařem, pracoval do architektury... Renesanční člověk, který zasáhl do mnoha odvětví. Ale hlavně bych chtěl říct, že jeho řízení, které se v té době málo chápalo, se mi bohatě zúročilo v době, kdy jsem sám učil na sklářské škole. Hrozně mne mrzelo, že když Kaplický dělal na Trienále v Miláně svou oslavu sklářství, nebyl pochopen.
Milan Hlaveš Ta jeho vitráž ale byla poněkud klasická...
Jan Novotný To máte pravdu, ale uvědomte si, že v té době už zřejmě nebyl plně zdráv, a jistě by to před léty udělal jinak. Ale myslím spíš na to, že na škole nebyl pan profesor různými lidmi oblíben. Ten stav s sebou nesla doba. Jak mohl mít kvestor, který chodil v koženém kabátě jako gestapák a byl původně malířem pokojů, vztah k Fillovi, Kaplickému nebo Stefanovi? Kaplický byl pod stálým tlakem. My jsme také nebyli svatí a zřejmě jsme mu tím trochu podráželi nohy. Protože já později také poznal, že čím jsem se více zasazoval za své žáky, tím jsem to měl horší. Když má pedagog jiný názor a chce něco žákům dát, najdou se dřív nebo později takoví lidé, kteří toho moc neumějí, skládají si špatnosti dohromady a ve chvíli, kdy člověk zakolísá nebo ani to ne, s nimi vyrazí. V každém případě byl profesor Kaplický člověk, který chtěl něco naučit, což bylo ohromné. Několikrát nás dokonce pozval k sobě do ateliéru. Velmi jsem ho obdivoval, dovedl nás vzpružit.
Milan Hlaveš Nebylo na překážku, že on sám se sklu nevěnoval?
Jan Novotný Ne, měl ohromný přístup k lidem. Například já jsem necítil vůbec nic ke kreslení tvarů skla a pan profesor mne dovedl k tomu, že jsem měl nakonec tvarování moc rád. Dokonce jsme potom byli oceněni v soutěži pro anglickou královnu vypsanou ÚBOKem. I z lidí, kteří nechtěli určitou věc dělat, dostal všechno.
Milan Hlaveš Po studiích jste šel do sklářské školy v Železném Brodě, kde jste se po nějaké době stal vedoucím výtvarníkem v oddělení malovaného a leptaného skla a vedl ho až do roku 1993.
Jan Novotný Ředitel školy se dohodl s Kaplickým, že by to nebylo špatné. Nevěděl jsem ale, jak to tam vypadá. Naše hmotné poměry vypadaly ze začátku hodně špatně. Řeknu Vám takovou příhodu. Přišel za mnou kdysi nějaký režisér z Barrandova, a chtěl se mnou točit film, když už jsem vyhrál ten metál v Itálii. Nerozuměli jsme si, chtěl točit u nás doma a já mu povídám: "To ale nejde, já bydlím v jedné místnosti se dvěma dětmi!". On povídá: "Nevadí, prostě vyjdete z támhleté vily...". Na to jsem nemohl přistoupit a z natáčení sešlo. Byt jsme sice měli dostat přidělený, ale dostal ho nakonec někdo jiný.
Milan Hlaveš Hodně se vypráví o atmosféře a vynikajících výsledcích ve Vašem malířském oddělení na konci 60. let.
Jan Novotný Studenti byli lidé, kteří mně život ve škole přikrašlovali. Nesmírně jsem si jich vážil a dával jim tolik, kolik jsem mohl. Jinak jsem se bohužel hodně potkával s nepřízní až zlobou. Nesměl jsem léta vystavovat. Těžko o tom povídat. Než jsem získal vlastní vypalovací pec, pálil jsem ve škole. Neměl jsem jinou možnost. To mi ale potom také zakázali, když jsem se dostal do nemilosti.
Milan Hlaveš Ale v práci se studenty jste byl úspěšný.
Jan Novotný Respekt jsem asi měl. Neslyšel jsem o tom, že bych po stránce výuky dělal něco špatně.
Milan Hlaveš Vím, že pro Vás bylo základem výtvarné výuky studium přírody.
Jan Novotný To je podle mne určitě podstatná věc. Proto jsme také chodili se žáky hodně kreslit ven zvířata, krajinu. Chtěl jsem také, aby do odborných škol do Turnova, Jablonce a do naší jezdily modelky z vysokých škol z Prahy, podle kterých by mohli pedagogové učit vyšší ročníky. Školní inspektor Karel Hrodek byl také celkem pro. Nový ředitel Plátek to nakonec u dětí označil za hloupost a tím to skončilo.
Milan Hlaveš Vedl jste také večerní dobrovolné kurzy kreslení, které byly vždy plně obsazeny.
Jan Novotný Jistě. Chodili za mnou i lidé z jiných oddělení. Každý se chce víc naučit, a když navíc člověk, který kreslení učí, není nějaký suchar, tak je úspěch dvojnásobný. Připravoval jsem řadu lidí pro studium na vysokých školách. Po roce 1970 mi kurzy vzali a třídnictví také. Záminkou byla práce studentů na jedné zakázce v Pardubicích. Do toho šli ale dobrovolně, ve volném čase a dostali zaplaceno. To víte, že bych se býval rád dál věnoval studentům navíc. Stejně za mnou chodili. Později jsem v kurzech zase pokračoval. Učení bylo kromě mé vlastní práce mou velkou radostí. Důležité je, aby si člověk nenechával věci pro sebe.
Milan Hlaveš Krásné prostředí tady pod Pantheonem Vás musí určitě inspirovat.
Jan Novotný Tady je všechno. Pomáhalo mi to, když jsem býval posmutnělý. Jsem z rovin, z Hané, když jsem viděl tady tu skálu poprvé, zatřáslo to se mnou. Suché skály jsou krásné, jsou pro mne jako chrám, jako Notre Dame. Pantheon rád kreslím a maluji, beru ho jako dobrého a laskavého souseda, většího. Patří k mé rodině a k mému “panství”. Mám tady ten kraj rád.
Milan Hlaveš Vy jste svou tvorbu rozdvojil na malbu na skle a malování krajiny kvůli lásce ke krajině. Pokud se věnujete obrazům, směřujete ke konkrétnosti, ale když malujete na sklo, jste spíše abstraktní. Jsou mezi těmito polohami nějaké spojitosti?
Jan Novotný Správně jste si všiml, že na mém skle jsou konkrétní detaily motýlích křídel, květin a podobně. Je to jiné, když člověk maluje obrázek, ale možnosti projevu barvy ze skla se tam dají použít. Ale tak, aby byl stále zachován obraz jako výsek krajiny. Sklo má své zákonitosti. Tvar je daný, sklář ho vyfoukne a potom si na něj maluji. Sám si tvary navrhuji, jsou si hodně podobné. Člověk se ale musí přeorientovat, když maluje na sklo. Za léta mám ale postup zafixovaný, myslím při práci na to, co mi všechny ty roky daly. Přemýšlím o skle jako sklář a jako malíř. Ve mě je ta krajina.

























Jan Novotný: návrh malovaného okna, 1994
200 x 100 cm, olejomalba na plátně
z katalogu autora

























pohled do ateliéru Jana Novotného
fotoarchiv autora

























pohled do ateliéru Jana Novotného
fotoarchiv autora
 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.